Nálezy a bádání

Prvním známým badatelem, který se v roce 1358 cílevědomě zabýval historií Klimentku byl brněnský probošt a generální vikář olomouckého biskupa Mikuláš. O Klimentku se zmiňuje Jan Jiří Středověký v Posvátných dějinách Moravy a Řehoř Wolný.

Oživení místa, jehož význam přetrval v ústním podání obyvatel, spadá patrně do roku 1837, kdy zde osvětimanský farář Vavřinec Jugan odkryl základy klimentského kostela a z nalezených kamenů vyskládal jeho obvod. 

Roku 1855 navštívil hradisko poutník, který stručně popsal vrcholovou plošinu. Roku 1888 provedl na hradisku výzkum Vlastenecký spolek musejní v Olomouci za účasti c. k. zem. konservátora Dr. Jindřicha Wankela. František Přikryl věnoval Klimentku dvě monografie. V letech 1904 a 1905 provedl na Klimentku Robert Čechmánek „archeologický výzkum“. V letech 1912 nebo 1922 až 1923 nalezl Vítězslav Gloza na Klimentku zlatou byzantskou minci – solidus císaře Theofila (829–†842). Hradisko zkoumal Inocenc Ladislav Červinka. Roku 1934 zkoumal vnější val hradiska Jaroslav Böhm. V roce 1958 provedl na hradisku výzkum Vilém Hrubý. Výsledkem výzkumu V. Hrubého z roku 1958 pak bylo zejména konstatování, že Klimentek byl zbudován a nejhustěji osídlen v době Velké Moravy a osídlení hradiska trvalo v 10., 11. i 12. století, po té ve století 14. a 15. Vilém Hrubý rovněž zpracoval předešlé výzkumy včetně nepublikovaných materiálů. V letech 1961 a 1962 proběhl zejména na vrcholové plošině hradiska rozsáhlejší výzkum vedený Vilémem Hrubým a Vladimírem Ondrušem. Tento výzkum však nebyl dostatečně publikován. Výzkumů v letech 1961 a 1962 se účastnil i Jiří Maria Veselý, který rovněž souhrnně zpracoval prameny vztahující se ke Klimentku, a to zejména k době působení augustiniánů na Klimentku (1358–1421). Z hlediska architektonického se ke kostelu na Klimetnku vyjádřil např. Viktor Kotrba a Rudolf Turek. Další výzkumy na hradisku provedli Robert Snášil, Filozofická fakulta nynější Masarykovy univerzity v Brně, Stanislav Zacherle a Luděk Galuška, který na hradisku doložil zpracování kovů v době Velké Moravy a datoval „hlavní“ val hradiska středohradištní keramikou stejně jako R. Snášil. Výzkumy na Klimentku souhrnně zpracovala Dana Menoušková a Zdeněk Měřínský. Na hradisku proběhly i další výzkumy (J. Nevěřil, K. Hanák) a amatérské výkopy.

Dosavadní na Klimentku provedené archeologické výzkumy proběhly oproti ostatním velkým velkomoravským hradiskům v minimálním rozsahu, a proto jsou výsledky výzkumu na Klimentku nesrovnatelné s výsledky výzkumu na jiných hradiscích (Mikulčice, Pohansko, Staré Město, Nitra). Minimální rozsah výzkumů na Klimentku je ještě umocněn nedostatečnou publikací výzkumů z let 1961 a 1962 i skutečností, že Klimentek byl vždy známou velkomoravskou lokalitou, která byla extrémně zasažena „hledači pokladů“, o jejichž nálezech můžeme pouze spekulovat. Impulsem k prokopání podlahy klimentského kostela okolo roku 1770 (Wolný, 1838) byl s největší pravděpodobností nález hrobu, který obsahoval cenné předměty. K náhodnému nálezu hrobu mohlo dojít při vybírání dlažby kostela pro její druhotné upotřebení.