Historie hradiska sv. Klimenta

Historie Hradiska sv. Klimenta je obestřena tajemstvím. Nevíme přesně, od kdy bylo místo osídleno. Co však víme, je fakt, že místo je silně spojeno s historií Velkomoravské říše.

Roušku tajemství částečně odhalily nálezy, které svědčí o velkomoravské a navazující historii. Zmiňme předně alespoň následující nálezy:

• Svéráznou keramiku, která dokládá, že na hradisku žila svébytná komunita.
• Zbytky obydlí a dílenských objektů, z nichž některé stály v řadě; jednalo se tedy o zárodek urbanistického uspořádání – ulici.
• Velmi důkladný systém opevnění, který byl tvořen čtyřmi oválnými opevněními a jedním obloukovitým valem na severovýchodě hradiska.
• Kostel ležící na ústřední plošině hradiska, jehož architektonické znaky dokládají, že se jedná o kostel velkomoravský.
• Maltové podlahy a zídky navazující na kostel.
• Hroby v okolí i v interiéru kostela.
• Zbytky studňovitého objektu u vchodu do kostela.
• Byzantský solidus – zlatou minci z třicátých let 9. století.

Většina slovanských hradisek je na mírné vyvýšenině u velké řeky či přímo na říčním ostrově. Umístění Klimentského hradiska v hřebenové části pahorkatiny je tedy pro slovanské osídlení netypické. Hradisko sv. Klimenta je výjimečné i svým uspořádáním většího počtu opevnění s poměrně malou ústřední plošinou, na které stojí kostel dominující celému hradisku. Jádro kostela přitom tvoří stavba s charakteristickými znaky keltské architektury. Uspořádání hradiska sv. Klimenta, jeho poloha a zejména keltský kostel jsou příznačné pro Iroskotské misionáře. Uvedené skutečnosti ústí v hypotézu, že hradisko vzniklo jako misijní stanice tzv. iroskotského typu. Nejstarší keramika nalezená na Klimentku je datována do nejranější fáze velkomoravského období, což je období příchodu misionářů na Moravu. Nejstarší datované předměty na hradisku tedy odpovídají uvedené hypotéze o vzniku hradiska jako misijní stanici.

Hradisko sv. Klimenta mělo pět opevněných linií dřevohlinitých valů. Nejméně jeden val měl pravděpodobně čelní kamennou zeď spojovanou hlínou. Popsané opevnění činí z hradiska nejlépe opevněné velkomoravské hradisko. Značná je i opevněná plocha hradiska, která činí 22 hektarů. Podobně uzavřená plocha opevnění hradiska u Mikulčic činila 10 hektarů a v případě Pohanska u Břeclavi 28 hektarů. Sám pevnostní ráz Klimentku nutí k úvahám, že právě zde v roce 869 oblehl Ludvík Němec Rostislava. Této úvaze plně odpovídají všechny známé skutečnosti a prameny, které popisují Rostislavovo útočiště jako pevnost, která se nepodobá starobylým moravským hradiskům. Prameny dále umísťují Rostislavův úkryt do Hercynského lesa, v němž se nacházejí i Chřiby a Klimentek.

Písemné prameny ve své naprosto zdrcující shodě dokládají, že Klimentek byl hlavním působištěm Soluňanů. Na Klimentku byl v roce 1962 rovněž objeven hrob muže, který svým umístěním v základu kostelní zdi i dalšími okolnostmi plně odpovídá známým popisům Metodějova hrobu a pohřbu.
Skupina pramenů popisující Vyšehrad, který nelze především díky zprávě v Pulkavově kronice ztotožnit s jiným místem než s Klimentkem. Pak jsou oprávněné i úvahy o tom, že právě na Klimentku byla věhlasná škola jazyka slovanského, ve které se okolo roku 1000 dostalo vzdělání sv. Prokopovi. Vyšehradskou stopu podporuje i velmi rozvinutá slovanská písemná činnost v 10. a 11. století na našem území, bulharské analogie středisek písemnictví a vzdělávání, i skutečnost, že na našem území působil větší počet slovanských kněží. Prokop totiž nemohl založit klášter bez dostatečně početné a připravené komunity. Rovněž nelze předpokládat, že v Sázavském klášteře byli všichni slovanští kněží působící v Čechách.

Mimo prameny nižší určitosti a archeologické památky, na základě kterých je Hradisko sv. Klimenta národní kulturní památkou, jsou nejstarším zcela adresným dokladem významu místa písemné památky z roku 1358, které popisují kapli svatého Klimenta v lesních houštinách nedaleko hradu Cimburk. Starý slovanský kostel obehnaný kolem dokola okruhem příkopů byl roku 1358 na základě žádosti Jana Jindřicha, bratra Karla IV., darován brněnským augustiniánům, aby zde sloužili lidem, kteří přicházejí ze zbožnosti ducha. Dne 17. února 1401 uděluje olomoucký arcibiskup Jan Mráz několika novým členům kláštera u sv. Tomáše v Brně oprávnění zpovídat a rozhřešovat. Mezi nimi je i “bratr Šimon z Hory sv. Klimenta”. Roku 1421 bylo probošství vypleněno moravskými husity. Jedna z posledních písemných zmínek o životě mnichů na hoře sv. Klimenta je datována do roku 1422, kdy zemřel tehdejší představený kláštera, probošt Petr. Na základě dostupných zápisů víme dále jen to, že se mniši někdy před rokem 1437 z hory svatého Klimenta přestěhovali do Vřesovic. Co se dělo na místě dále, v období válek, již nevíme. Jedno z mnoha oživení místa, jehož význam přetrval v ústním podání, spadá patrně do roku 1837, kdy zde osvětimanský farář Vavřinec Jugan odkryl základy klimentského kostela. O tom, že klimentská tradice neměla čistě lokální charakter, svědčí například svatoklimentské daně, vybírané až do závěru 19. století v okolí Trenčína. Již samotný fakt, že daně byly vybírány v Uhrách, je fascinující a nutně v úvahách vede do doby, kdy Trenčín a Klimentek byli součástí jediného homogenního státu.