Hora sv. Klimenta a Cyril a Metoděj

Původně byla kaple i Hora jako jeden nedělitelný posvátný celek, když se do církevně právního dokladu vkládá název “Hora sv. Klimenta” a ne pouze “kaple” či “klášter”. Ve východní církvi se slovem “hora” označoval prostě klášter na hoře.

V “Životě Metodějově” se říká: “Hle, bratře, my dva jsme byli souspřeží a táhli jsme jednu brázdu, a já jsem skončil svůj den a padám na líše. Ty pak miluješ velmi horu, ale kvůli hoře neopouštěj své učení (na Moravě). Neboť čímpak můžeš být spíše spasen?” (Život Metodějův, 7.)
Lidé odcházeli do kláštera, aby našli v samotě snáze Boha. Podle Písma se však styk Boha s lidmi většinou uskutečňoval na hoře: Abrahám, Mojžíš, i sám Spasitel - na hoře Tábor, Olivetské, atd. Také sv. Cyril a Metoděj mohli mít svou “Svatou Horu”.
I nesčetná místa v okolí jsou posvěcena také zkazkami ze začátků cyrilometodějského křesťanství(Metodějova studánka, Klimentek, Metodějská cesta, Svatá voda, Svatá Hora, Kazatelna, Hroby, aj.).

Působení Soluňanů a jejich žáků můžeme bez nadsázky označit za vůbec nejvýznamnější historickou událost, jaká se kdy v naší zemi stala. Žádná jiná událost totiž neměla tak zásadní kulturní a náboženský dopad na polovinu evropského obyvatelstva na tak dlouhou dobu. Velký význam měla slovanská misie mimo jiné i pro Čechy, které by při odlišném vývoji pravděpodobně potkal osud ostatních polabských Slovanů. Máme-li vyzdvihnout na Cyrilu a Metoději pouze nejobdivuhodnější vlastnosti, pak je třeba uvést, že oba bratři řeckého původu bojovali za Slovany s plným nasazením, tak jako se bojuje o vlastní život, a za to jim musíme být vděční až do dnešních časů. Cyril, který se téměř celý život jmenoval Konstantin, byl jedním z nejgeniálnějších vzdělanců své doby i lidské historie, a to zejména v oblastech znalostí jazyků, filozofie a křesťanství. Ve vzdělanosti a talentu za Cyrilem významně nezaostával ani Metoděj, který byl rovněž velmi talentovaným a prozíravým diplomatem a státníkem. Metoděj měl pravděpodobně velmi dobré zdraví, jelikož vydržel bez vážné zdravotní újmy několikaleté věznění v otevřené jámě, což muselo zejména v zimě velmi ohrožovat jeho zdraví. Právě na Metodějově věznění vynikají charaktery obou bratří i jejich žáků, kterým vévodila obětavost, vytrvalost a nezištnost. Oba bratři pravděpodobně čerpali sílu k tak altruistickému životu zejména ve víře v to, že jdou po správné, i když trnité a hrbolaté cestě. Neváhejme proto ani dnes vyjádřit vděčnost těmto našim drahým bratřím.

Pavel Selucký, 2013