JEDNO NEOSLAVENÉ VÝROČÍ A JEDNA PROMARNĚNÁ PŘÍLEŽITOST

Historie každé kultury je do značné míry ovlivňována "velkými muži", kteří buď díky jejich osobnímu charisma, moudré vzdělanosti anebo diplomatické a politické dovednosti využívali svůj vliv způsobem, který měl ve své době rozhodující historický dopad. Cyril a Metoděj bezesporu byli v našich dějinách takovými velikány a zaujímají v nich po právu místo nejvýznamnější. Jsou to oni, kterým vděčíme za svoje místo v Evropě jedinečným vymezením nás, jako civilizovaného národa sdílejícího společnou identitu, tradice a jazyk. Jejich zásluhou jsme národem se společně sdílenými hodnotami, kulturou s naučenými vzory pro myšlení, cítění a jednání, které jsou předávány jako sociální dědictví, z jedné generace na druhou.

Pro všechny národy je společné, že si svoje významné události připomínají. Takové oslavy nejsou pouhou pietní vzpomínkou, ale důležitým rituálem pro pochopení toho, co se děje dnes, a přirozeným ubezpečením do budoucnosti o existenci tradice v kolektivně sdílené paměti.

Jako psychologa mě ale, více než logické připomínání historicky významného období, zajímá jeho kolektivní zapomnění. Psychologové totiž v kolektivním zapomnění nevidí prostou absenci paměti, ale odmítnutí anebo selhávání jejího předávání. Zapomnění jen zřídka kdy plyne jen tak z narušené kapacity pamětí, ale spíše z přerušeného řetězce předávání a potřebě „zapomnění“. Jednoduše řečeno, z mého pohledu není významné pouze vzpomínání a oslavy, ale také zapomínání a neočekávané mlčení a významné ticho.

Takové „nepochopitelné zapomnění“ letos provází významné výročí – 1200 let od narození učence a biskupa Metoděje, který zde na Moravě nalezl i místo posledního odpočinku. Nepochopitelné nejen proto, že jsme si letos připomínali i datum jeho narození, ale také v návaznosti na svátek mnoha dalších zemí. Je to významné výročí UNESCO pro jeho přínos lidstvu v souladu s jeho ideály a posláním, k němuž se Česká republika připojila a podpořila je. Můžeme se jen ptát, proč jej ale neoslavila, i přes veškerou snahu SPHK (Spolek přátel Hradiska sv. Klimenta), který důraz na toto výročí komunikuje na všechny významné instituce již od roku 2013.

Je snad důvodem to, že v  politické oblasti Cyril a Metoděj vždy představovali synonymum samostatnosti a české svébytnosti?  Zdá se, že to v současné Evropě není vhodné „téma dne“.

Tomáš Sedláček, psycholog